Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

Bordeauxská doga

296228_4702501691669_1507748381_n.jpg

 

 

 

 
Bordeauxská doga je atletický pes atraktivního vzhledu. Svým prahem vzrušivosti patří spíše k těm klidnějším molossům. Je to velmi mohutné plemeno, s plasticky vystupujícími svaly, elegantní v pohybu. Patří celkově mezi nejnáročnější psy co do kvality a vyváženosti krmiva. Při výběru štěněte je vhodné zamyslet se i nad zdravotními aspekty.  
   
F.C.I. Standard č. 116 / 20. 06. 1995 D

ZEMĚ PŮVODU: Francie
Datum publikace platného originálního standardu: 14. 4. 1995
POUŽITÍ: Hlídání, ochrana a odstrašení.
KLASIFIKACE F.C.I.:  Skupina 2 Pinčové a knírači,molossové a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.1 (dogovití molossové)
Bez zkoušky z výkonu

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Bordeauxská doga patří mezi nejstarší plemena Francie a pochází pravděpodobně ze psů Alanů, zvláště psů používaných k lovu divočáků, o nichž se zmiňuje Gaston Phébus (nebo Fébus), hrabě z Foix, ve 14. století ve své "Knize o lovu": "drží svoji kořist lépe, než dokážou tři chrtové". Pojem "doga" vznikl na konci 14. století.  
V polovině 19. století byly tehdejší dogy ceněny snad již jen v Aquitanii. Používaly se k lovu velké zvěře (divočáků), k zápasům (často podle pevně stanovených pravidel), k hlídání domů a stád a jako pomocníci řezníků. V roce 1863 se v pařížském parku Jardin d'Acclimatation konala první francouzská výstava psů. Bordeauxské dogy na ní byly uvedeny pod stávajícím názvem. Na vzniku dnešní dogy se podílely různé typy: toulousský typ, pařížský typ a bordeauxský typ.
Mezi oběma světovými válkami utrpělo toto plemeno natolik, že bylo po válce v letech 1939 až 1945 prakticky ohroženo vymřením; nového rozkvětu se dožilo v šedesátých letech 20. století.
1. standard ("O povaze skutečných dog" v: Pierre Megnin, Le Dogue de Bordeaux, 1896
2. standard v: J.Kunstler, Etude critique du Dogue de Bordeaux, 1910
3. standard od Raymonda Triqueta ve spolupráci s MVDr.Mauricem Luquetem, 1971
4. standard - nové znění podle modelu F.C.I. z Jeruzaléma od Raymonda Triqueta ve spolupráci s Philippem Sérouilem, prezidentem a předsedou "Société des Amateurs de Dogues de Bordeaux", 1993

VŠEOBECNÝ DOJEM:
Typem moloss s krátkou hlavou s konkávními liniemi. Bordeauxská doga je velmi silný pes s velmi svalnatou celkově harmonickou stavbou těla. Je spíše nízko stavěná, tzn. vzdálenost prsní kosti od podložky (volný prostor pod prsní kostí) je o něco menší než hloubka hrudníku.              
Podsaditý, svalnatý, impozantní, vzbuzuje velký respekt.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Měřeno od vrcholu ramene k vrcholu sedací kosti přesahuje délka těla kohoutkovou výšku zhruba v poměru 11: 10. Hloubka hrudníku přesahuje polovinu kohoutkové výšky. Maximální délka tlamy odpovídá třetině celkové délky hlavy. Minimální délka tlamy odpovídá čtvrtině celkové délky hlavy. U psů odpovídá obvod hlavy přibližně kohoutkové výšce.

CHOVÁNÍ A POVAHA:
Jako dříve bojový pes se hodí spíše pro hlídací účely, které splňuje s pozorností a velkou odvahou, avšak bez agresivity. Je dobrým společníkem a svému pánovi je velmi přítulná a láskyplná. Klidná, vyrovnaná, s vy
sokým prahem vzrušivosti. Pes je v povaze zpravidla dominantní.

HLAVA:
Mohutná, hranatá, široká, poměrně krátká a při pohledu zpředu trapézovitá. Podélné osy lebky a hřbetu nosu (směrem kupředu) konvergují.
LEBKA:
U psů odpovídá obvod lebky, měřený na jejím nejširším místě, přibližně kohoutkové výšce. Feny mohou mít obvod lebky o něco menší. Tvar a objem lebky jsou tvořeny silně vyvinutými spánky, nadočnicovými a jařmovými oblouky a příčnou vzdálenosti mezi oběma kostmi dolní čelisti. Temeno hlavy je mírně konvexní. Odsazení čela neboli stop je velmi vyjádřen; se hřbetem nosu tvoří téměř pravý úhel (95 - 110 stupňů). Hluboká čelní rýha se ve směru k týlu zplošťuje. Čelo dominuje obličeji. Přesto je spíše širší než vysoké. Temeno hlavy vykazuje vrásky, uspořádané na obou stranách symetricky vzhledem ke středové rýze. Tyto hluboké a zatočené vrásky jsou volné v závislosti na tom, zda je vzbuzena pozornost psa.
OBLIČEJOVÁ PARTIE
Nosní houba: široká, dobře otevřené nosní otvory, dobře pigmentovaná, barva odpovídá barvě masky; vyhrnutá nosní houba ("pršáček") je povolena, nos však nesmí být vmáčknut do obličeje.
Tlama: silná, široká, masitá, avšak pod očima ne odulá, relativně krátká; horní linie velmi lehce konkávní s přiměřeně vyjádřenými vráskami. Ke špičce čumáku se tlama prakticky nezužuje; při pohledu shora v podstatě čtvercová. S partií temene hlavy tvoří hřbet nosu velmi tupý úhel, otevřený nahoru. Při vodorovném držení hlavy se tupý, silný a široký konec tlamy nachází na tečně, spuštěné z nosní houby. Obvod tlamy je zhruba 2/3 obvodu hlavy. Jeho délka se pohybuje zhruba mezi třetinou a čtvrtinou celkové délky hlavy, měřené od nosní houby až týlnímu hrbolu. Dosažení těchto mezních hodnot (nejvýše jedné třetiny a nejméně jedné čtvrtiny celkové délky hlavy) je sice přípustné, avšak není žádoucí. Ideální délka tlamy je mezi uvedenými hranicemi.
Čelisti: velmi silné, široké. Bordeauxská doga má předkus (tento předkus je typickým znakem plemene). Zadní strana dolních řezáků bez dotyku před přední stranou horních řezáků.     
Dolní čelist je obloukovitě zahnuta nahoru. Brada je dobře vyjádřena a nesmí být ani přehnaně přesahovat před horní pysk, ani jím nesmí být zakryta.
Zuby: silné, zvláště špičáky; Dolní špičáky jsou odsazeny a lehce zakřiveny. Řezáky jsou dobře řazeny, především v dolní čelisti, kde by měly tvořit přímou řadu.
Horní pysk: masitý, lehce visící, lze ho stáhnout dozadu. Při pohledu z profilu probíhá dolní okraj pysků lehkým obloukem. Pysky překrývají po stranách dolní čelist. Vpředu se okraj horního pysku dotýká dolního pysku, pak po obou stranách spadá dolů a tvoří široké obrácené "V".
Líce: vystupující díky mimořádně silně vyvinutým žvýkacím svalům.
Oči: oválné, posazené daleko od sebe. Vzdálenost mezi oběma očními koutky odpovídá zhruba dvojité délce jednoho oka. Upřímný pohled. Spojivka nesmí být vidět.     
Barva oříškově nebo tmavě hnědá u psů s černou maskou; u psů bez masky nebo s hnědou maskou se tolerují poněkud méně tmavé oči, ale nejsou žádoucí.
Uši: poměrně malé, poněkud tmavší barvy než ostatní osrstění. V nasazení se přední okraj poněkud zvedá. Uši
jsou zavěšené, avšak nejsou hadrovitě visící. Při vzbuzené pozornosti přiléhá přední okraj ucha k líci. Dolní okraj je lehce zaoblený; nesmí sahat dále než k oku. Uši jsou nasazeny poměrně vysoko, na úrovni hlavní temenní linie lebky, jejíž šířku ještě zdůrazňují

KRK:
Velmi silný, svalnatý, téměř válcový. Bohatá volná měkká kůže. Střední obvod krku odpovídá téměř obvodu hlavy. Od hlavy je oddělen lehkým obloukem přiměřeně vyjádřené příčné prohlubně. Z profilu je jeho horní linie lehce konvexní. Dobře vyjádřený lalok začíná na úrovni hrdla a probíhá ve dvou záhybech až na předhrudí, aniž by však příliš visel. Krk, který je v nasazení velmi široký, přechází plynule v plece.

TĚLO (TRUP)
Horní linie: pevná, s širokým svalnatým hřbetem; dobře vyjádřený kohoutek; široká, velmi krátká a pevná bedra; záď přiměřeně skloněná k nasazení ocasu.
Hruď: mohutná, dlouhá, hluboká, široká, přesahující loket. Široké, silné předhrudí s konvexní dolní linií. Žebra dobře klenutá, avšak ne sudovitá ani sražená. Obvod hrudníku musí přesahovat kohoutkovou výšku o 25 až 30 cm.
Spodní linie: obloukové vedení linií od hlubokého hrudníku k pevnému, přiměřeně vtaženému břichu; břicho není ani prověšené, ani vtažené jako u chrtů.

OCAS:
Velmi silný v nasazení, pružný. Jeho špička dosahuje až k hleznu, ale nepřesahuje je. Nesený visící, hluboko nasazený; nezalomený a nezkrácený. V klidu visí; je-li pes v pohybu,  zvedá se ocas z této svislé polohy všeobecně o 90o až 120o, aniž by se točil nad hřbet a aniž by byl zatočen.

KONČETINY
Hrudní končetiny:
Silná stavba kostí. Velmi vyvinuté osvalení.
Plece: mohutné, osvalení plasticky vystupuje; lopatka uložena středně šikmo (zhruba 45o k horizontále). Úhel mezi lopatkou a nadloktím je o něco větší než 90°.
Nadloktí: velmi svalnaté.
Lokty: ležící v ose trupu, ani příliš těsně přilehlé ke stěně hrudníku, ani vytočené.
Předloktí: při pohledu zepředu rovné nebo mírně skloněné zvenčí od loktů dovnitř ke středu těla - především u psů s velmi širokým hrudníkem Při pohledu z profilu stojí končetiny svisle.
Přední nadprstí: silné; z profilu lehce skloněné; při pohledu zepředu někdy mírně vytočené ven, aby se tak vyrovnal lehký sklon nadloktí.
Přední tlapy: silné, těsně uzavřené prsty; silné zahnuté drápy; dobře vyvinuté a jemné polštářky; přes velkou váhu chodí bordeauxská doga dobře po prstech, neprošlapuje.
Pánevní končetiny:
Podsadité, dobře úhlené končetiny se silnou stavbou kostí.             
Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné a svislé. Působí velmi silným dojmem, třebaže jsou pánevní končetiny poněkud méně široké, než hrudní končetiny.
Stehna: velmi vyvinutá a silná. Osvalení plasticky vystupuje.
Koleno: kloub paralelní se osou těla nebo lehce vytočený ven.
Bérce: relativně krátké, osvalené, sahající hluboko.
Hlezna: krátká, suchá; přiměřeně otevřený úhel hlezen.
Nadprstí: silné, bez paspárků.
Zadní tlapy: poněkud delší, než u hrudních končetin; prsty těsně semknuté.

CHODY:
Na psa molosského plemene velmi pružné. Pružný a prostorný krok. Dobrý posun, vycházející z pánevní končetiny; prostorný pohyb hrudních končetin;, zvláště v klusu, což je způsob pohybu, kterému se dává přednost.
Zrychlí-li klus, má pes sklon nést hlavu níže, horní linie se sklání kupředu a hrudní končetiny se ve snaze dosáhnout dál pohybují blíže k ose těla.            
Krátký cval s poměrně vyjádřeným svislým pohybem. Na krátké vzdálenosti může dosahovat velké rychlosti.

KŮŽE:
Silná a dostatečně široká.

OSRSTĚNÍ:
Vlastnosti srsti: hladká, krátká a na dotek jemná srst.
Barva srsti: jednobarevná žlutá ve všech odstínech od mahagonové až po špinavě žlutou (isabela). Žádoucí je dobrá pigmentace. Malé bílé odznaky na hrudi a prstech jsou přípustné.
Maska:
Černá maska: maska bývá často jen málo rozšířená; nesmí dosahovat až na lebku. Může být provázena lehkým "přelivem" na lebce, uších, krku a horní straně těla. Nosní houba je černá.
Hnědá maska: (staré označení: "červená maska" nebo "hnědočerná") Nosní houba i okraje víček jsou hnědé.
Bez masky: barva srsti v odstínech žluté; kůže se zdá být červená (dříve označováno jako "červená maska"). Nosní houba je načervenalá nebo růžová.

VELIKOST A VÁHA
Velikost: musí odpovídat přibližně obvodu hlavy.
Psi - kohoutková výška 60 až 68 cm
Feny - kohoutková výška 58 až 66 cm
Odchylka 1 cm dolů a 2 cm nahoru se toleruje.
Váha: psi - nejméně 50 kg , feny - nejméně 45 kg.
FENY: měly by odpovídat všem základním znakům rasy, ale méně vyjádřeně.

CHYBY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za chybu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se stupněm odchylky.
TĚŽKÉ CHYBY
Nadměrná agresivita, bojácnost
Krátká a kulatá hlava s vystupujícíma očima
Přílišné zdůraznění b
uldokovitého typu (plochá lebka, hřbet nosu kratší, než čtvrtina celkové délky hlavy)
Výrazná stranová odchylka čelistí
Řezáky, viditelné i při zavřené tlamě
Klenutý (konvexní) hřbet
Ocas se srostlými obratli, pokud není vybočen do strany
Vtočené tlapy hrudních končetiny i lehkého stupně
Přehnaně vytočené tlapy hrudních končetin
Ploché stehno
Příliš otevřený úhel hlezna (strmé úhlení)
Úhly příliš uzavřené, "podstavěná" pánevní končetina
Hlezna kravský nebo sudovitý postoj
Strnulé nebo vzadu silně kolébavé chody
Nepřiměřeně drsně supící psi
Bílá na špičce ocasu nebo na přední straně končetin nad předním nebo zadním nadprstím
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Dlouhá a úzká hlava s málo výrazným stopem; hřbet nosu delší než třetina celkové délky hlavy (nedostatky v typu v oblasti hlavy)
Hřbet nosu rovnoběžný s horní linií lebky nebo spadající; konvexní hřbet nosu
Zkřížené čelisti
Chybějící předkus
I při zavřené tlamě viditelné špičáky
Při zavřené tlamě neustále viditelný jazyk
Zalomený ocas, který je zalomen do strany nebo zatočený (jako vývrtka)
Zkřivený nebo zkrácený ocas
Křivé hrudní končetiny  se silně prošlápnutým nadprstím
Úhel hlezna otevřený dozadu (hlezno pánevní končetiny ohnuté dopředu)
Bílý na hlavě nebo na těle, jiná barva srsti než "fauve" (žlutá)
Zjistitelné nedostatky, vedoucí k invaliditě